Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak tady máme všechny naše povídky,pohádky  a   srdceryvné příběhy co jsme kdy stvořili :)     

Tak tady máme anonyma (se nám nechce publikovat)     

NÁHODA? NEBO OSUD?

Je nádherné letní ráno. Slunce se vyhouplo na oblohu a oslňuje mě září svých nekonečných paprsků, vzduch je nasycen vůní květin a rosa se třpytí jako drahokam. Celá poblouzněná krásou tohoto rána uléhám do měkké trávy. Zavřu oči a sním. Z ničeho nic si někdo lehne vedle mě. Otočím se s otázkou: Co tu chceš? na jazyku, v tom se mi sevře hrdlo.Alex, můj vysněný princ leží vedle mé maličkosti a směje se mému vyděšenému pohledu. ,,Kde ses tady vzal?´´ vypravím ze sebe. ,,Tak jako ty. Zatoužil jsem po ranní procházce.´´ nenechá se vyvést z míry. ,,A proč sis lehl vedle mě? Nemáš tu snad dost volného místa?´´ vyhrknu  na něj a rychle se zvedám ze země. ,,Tobě se moje přítomnost nelíbí?´´ A co teď? Jsem v úzkých. Mám říct: ne nelíbí a lhát tak nebo ano líbí a on o tom bude vyprávět všem na počkání? Ne! ,,Už musím domů´´ vyhnu se jeho otázce. ,,Doprovodím tě´´. ,,Díky, ale domů trefím i bez tvé  pomoci.´´,, O tom nepochybuji, ale i přesto tě doprovodím.´´ ,, Nestojím o tvůj doprovod!´´ vykřiknu na něj a jako raketa vypálím pryč.

Cestou domů jdu lesem, když tu někdo na mě vybafne. ,,Ááá´´ vykřiknu strachy. Najednou slyším výbuch smíchu. Koho jiného mohlo napadnout sledovat mě, než Alexe. Po dlouhém přemlouvání nakonec svolím a nechám se doprovázet. Povídáme si a zjišťujeme, že toho máme hodně společného. Smějeme se a užíváme si. Jsem v sedmém nebi. V tu chvíli se Alex dotkne mojí ruky. Tak lehce a něžně. Nejdřív se vzpírám, ale nakonec svolím. Jdeme vedle sebe, držíme se za ruce a procházíme pod rozkvetlými třešněmi. Nevím jak líp bych to popsala, ale cítila jsem se nádherně. Nikdo jiný než Alex mě nezajímal. Dorazili jsme před můj dům a museli jsme se rozloučit.Alex  se ke mně pomalinku přisunul. Podíval se mi do očí a v tu chvíli jsem věděla, že si se mnou může dělat co chce. Opatrně mě pohladil po tváři a zlehka mě políbil. Proč musím domů? Proč nemůžu zůstat s s ním? Proč!!! Kladla jsem si otázky. Alex  pomalu pouštěl mojí ruku a vzdaloval se. Z dálky na mě volal:,,Bylo to krásné. Snad si to někdy zopakujeme.´´ Očarovaná jeho slovy, vydala jsem se k vrátkům našeho rodinného domku.

Celá šťastná jsem večer ulehla do postele, když najednou slyším, jak mi vibruje mobil. Natáhnu se pro něj a čtu:,,Ahoj. Dneska to bylo krásné. Nechceš jít zítra ven? Alex´´,,Moc ráda s tebou půjdu.´´bleskově mu odepíšu. Celou noc jsem nemohla usnout. Musela jsem pořád myslet na to co se stalo, a tak když mi ráno zazvonil budík, cítila jsem se hrozně. Jakmile se však blížila hodina našeho setkání, jako bych najednou ožila. Celá natěšená se oblékám do nejhezčích šatů, které mám a jdu za svým vysněným. Všechno je jak z pohádky. Rozkvetlá louka květin, na jejíž trávě sedí ten nejdokonalejší kluk. Krása! Když spatřil moji siluetu, rozběhl se mi naproti. Něco mě nutí abych se taky rozběhla. Skočím mu do náruče a jsem šťastná, že ho mám.Všechno to bylo tak nádherné, že se to jednou muselo pokazit. A taky se tak stalo.

Byla jsem s Alexem domluvená, že půjdeme společně na koupaliště. Hned jak jsme na něj dorazili, spatřila jsem Alexovy kamarády. Bylo mi jasné, že půjde za nimi, ale on nešel. Zůstal se mnou. Užívali jsme si ten den jak jen to šlo. Topili se navzájem, mlátili se ručníky, skákali do vody, opalovali se a stříkali po sobě vodou. Vše jsme dělali společně, až mi bylo divné, že kluci za ním nepřišli. Asi se pohádali, myslela jsem si. Najednou se mi však udělalo nevolno, párek v rohlíku, kofola a langoš je vážně vražedná kombinace, a tak jsem si šla lehnout na ručník.  Samozřejmě, že Alex byl se mnou. Leželi jsem naproti sobě a povídali si. Po chvíli mě přemohl spánek. Alex si lehl vedle mě a přikryl mě svým ručníkem. Z ničeho nic přiklusali jeho kamarádi. ,,Ahoj´´ zařvali tak nahlas, že by to probudilo i medvěda. Byla jsem zvědavá o čem se budou bavit, tak jsem dělala, že spím. ,,Ahoj´´ zašeptal Alex ,,nekřičte tolik, právě usnula.´´ ,,Soráč. To jsme nevěděli. Tak co, jak to jde?´´ ,,Zatím je všechno OK´´ ,,A kdy jí chceš dát ty kopačky?´´ ,, To zatím nevím´´. Takže on se mnou chodí jenom proto, aby si užil, jo? Najednou  moje myšlenky přerušil hlas nějakého kluka. ,,Ona tě fakt miluje!  Nevidíš jak se na tebe pořád směje? Od té doby, co spolu chodíte vyzařuje z ní štěstí. Bude to pro ní těžké.´´ Už to dál nevydržím, vyskočím a zařvu na ně:,,Tak to by už stačilo. Myslela jsem, že mě miluješ Alexi, ale podle toho co jsem slyšela, bych soudila, že sis se mnou jen hrál. Nesnáším tě!´´ Otočím se a s brekem uháním pryč z koupaliště. ,,Emmo počkej!!!´´ ,,Dej mi pokoj´´ křičím na něj a běžím co mi nohy stačí. Teprve na mostě se zastavím a posadím se na zábradlí. Co jsem mu udělala, že mě takhle ponížil! Lituju se v duchu. Z po za rohu se však nečekaně vynoří mužská postava a upoutá všechnu mou pozornost. Nejdřív si myslím, že je to nějaký pán. Nakonec v té tajemné bytosti  poznám Alexe. Na útěk už je pozdě! Tak jen tak sedím a dělám, že ho nevidím. ,,Bylo docela těžké tě najít.´´ říká veselým hlasem. ,,A proč jsi mě hledal? Jestli mi chceš ještě víc ublížit, tak prosím. Jen do toho!´´ odvětím. ,,Emmo promiň. Nechtěl jsem ti ublížit.´´ říká milounkým hláskem a usedá vedle mě. ,,Ne? A co jsi měl teda za lubem?´´ sjedu ho pohledem. ,,Vsadil jsem se s kluky. Nevěřili, že bychom my dva spolu mohli někdy chodit.´´ na chvíli se odmlčel. Pak  položil svou ruku na mou a pokračoval: ,, Měl jsem v plánu pohrát si s tebou a pak tě pustit k vodě.´´ Pravda je někdy dost krutá. ,,Ale když jsem tě poprvé uviděl, celý plán se zhroutil. Hned na první pohled jsem se do tebe zamiloval. Promiň.´´ ,,Alexi já tě taky miluju, ale teď už je na všechno pozdě. Moc ráda bych s tebou byla, ale nemůžu. Chci abys věděl, že to byly ty nejhezčí dny a moc děkuju, že jsem je s tebou mohla prožít. Nikdy na tebe nezapomenu.´´ ,,Proč nemůžeme být spolu?´´  ,, Protože život je krátký a mě zbývá už jen pár dní.´´ Byla jsem ráda, že se dál nevyptává. Objali jsem se a já byla smutná, že jsem ho nepotkala dřív.

Podstoupila jsem těžkou operaci. Doktoři říkali, že je jen malá pravděpodobnost, že to přežiju, ale já to zvládla. Alex se mezitím odstěhoval. Od našeho posledního rande na koupališti jsem ho už nikdy neviděla!